Zeptali jsme se jí na pár otázek.

Jak bys samu sebe představila? A jak ses rozhodla, že chceš být psycholožka?

Rozhodla jsem se, že budu psycholožka, když jsem opustila představu, že budu herečka ☺. Už od dětství mě fascinovalo, jak jsou lidé zajímaví a složití a jak věci často nejsou takové, jaké se jeví. Milovala jsem klasické pohádky a mám je ráda dodnes… číst pohádky je jako se procházet hlubinami lidské mysli.

V A centru poskytuješ poradenství pro maminky s dětmi v oblasti raného vztahu matka a dítě. S čím k tobě ženy mohou přijít?

Raný vztah matky a dítěte je téma, které mě přitahovalo už za dob studia a provází mě vlastně celý život. Diplomovou práci jsem psala o přechodových objektech, což je pojem britského psychoanalytika Winnicotta, který si všiml, že malinké děti si v určité části svého vývoje zvolí nějaký předmět nebo hračku, která pro ně získá až nadpřirozený význam. Silně k ní přilnou, vnímají jí současně jako reálnou věc a současně jako součást sebe a tím se vyrovnávají s vývojovým úkolem přechodu od nejranější fáze úplného splynutí s matkou do fáze vnímání sebe jako samostatného jedince. V terapeutické praxi může znamenat řešení raného vztahu třeba to, že pro některé maminky je najednou, často v rozporu s očekáváním v těhotenství, péče o miminko neúnosně náročná. Miminko pláče více, než je maminka schopna unést, málo spí, nebo má potíže s kojením. Někdy žena po porodu zjistí, že k miminku necítí lásku, někdy se trápí obavami, že se o něj nedokáže dobře postarat nebo mu dokonce ublíží. Jindy jí přepadne „z ničeho nic“ nadměrná únava nebo začne pociťovat nevysvětlitelné obavy či úzkost. To jsou všechno situace, které se do jisté míry mohou přechodně objevit u řady žen po porodu a je možné jim poměrně snadno porozumět. Ale někdy je toho prostě moc… V lidské psychice je často hranice mezi normalitou a poruchou otázkou míry. Pak může být dobrou volbou objednat se na konzultaci.

Od října se otevírá nová skupina pro ženy v náročném poporodním období. Co přesně to znamená?

Náročným poporodním obdobím se myslí všechny výše naznačené situace a stavy, případně další psychické obtíže, které se mohou v souvislosti s narozením miminka objevit. Myslíme také na ženy, které z různých důvodů prožily náročné těhotenství, nebo komplikovaný až traumatický porod a mají potřebu své prožitky sdílet a zpracovat s odbornou pomocí.

Poporodní období není nijak striktně vymezeno, ponecháváme na každé ženě, jak to cítí. Pokud má pocit, že její obtíže nějak souvisí s narozením miminka, bude vítána třeba i půl roku nebo rok po porodu.

Co mohou ženy od této skupinové práce očekávat? A kdo může přijít?

Skupinová práce je vhodná pro ženy, které nepotřebují nebo nechtějí intimitu individuálního psychoterapeu­tického sezení, chtějí své obtíže sdílet s druhými, nebo cítí, že vztahová dynamika, která při skupinových sezeních vzniká, by jim mohla pomoci řešit jejich problém. Skupinová sezení se budou konat jednou týdně v pravidelném čase a skupina bude otevřená. Můžete se tedy kdykoli přidat, nebo skupinu kdykoli opustit. Přesto doporučuji, pokud se rozhodnete přijít, absolvovat alespoň tři sezení po sobě.

Máš nějaký příklad, kdy se podařilo těžké poporodní období dobře zvládnout?

Naštěstí celou řadu ☺. Čas od času mne osloví žena, která si dělá velké starosti o novorozené miminko, trápí jí různé příznaky úzkosti, nemůže jíst, spát… Miminko se nedaří nakojit, má „koliku“, hodně pláče. Situace se obvykle začne upravovat tehdy, když se ženě podaří nahlédnout, kolik věcí kolem miminka sleduje, řeší, zkoumá a hodnotí. Když s překvapením zjistí, komu všemu se snaží vyhovět a jak moc se bojí, že v péči o novorozence nebude dost dobrá. Když si její tělo „vzpomene“, že jí vlastně všechny tyto starosti ruší od toho „být s miminkem“ jedno tělo a jedna duše, naladit se plně na něj a nedělat nic jiného, než vnímat jeho potřeby. Pak obvykle začnou mizet obtíže u maminky i u miminka.

A ještě otázka na tělo. Jaká jsi ty maminka?

To je hezká otázka… :-) Máme s mužem pět dětí, ani jedno ještě není dospělé, takže maminka jsem hodně… Už dlouhá léta ladím průběžně svou rodinu se svou profesí. Děti mám ráda, baví mě s nimi být a záleží mi na tom, aby mi důvěřovaly. I když třeba dělám chyby, nebo jsem někdy protivná, nebo nespravedlivá… nejdůležitější pro mě je, aby věděly, že je beru vážně a že jsou u mě v bezpečí. A snažím se být hlavně veselá maminka, protože s humorem jde všechno líp :-).

Děkujeme za milý rozhovor!

Ptala se Gabriela Vopatová