To, jakým způsobem vstupujeme na svět, ale i to, jakým způsobem jsme byli zplozeni a jak probíhalo těhotenství, ovlivňuje celý náš život. Kvalitu jeho prožití, kvalitu mezilidských vztahů, kvalitu rodinného života, kvalitu realizace svého životního poslání…
Naprostá většina z nás, kteří jsme se narodili v uplynulé době (a bohužel i době dnešní) má trauma z porodu. Rozdíl je pouze v tom, že někdo si tento fakt uvědomuje a dokonce s ním i vědomě pracuje a někdoho ho má uložený hluboko v paměti. Tento nevědomý "otisk" (program) však naprosto reálně ovlivňuje jeho každodenní činnost a pokud není zvědoměn a vyčištěn (přeprogramován), přesunuje se do dalších generací, tzv. rodové linie. Znovu a znovu opakujeme v rodinách podobné příběhy, znovu používáme stejný vzorec chování jako naše matky, babičky…
V limbickém otisku je zakódován způsob našeho zrození. Dítě je součástí matky a automaticky přebírá její pocity během těhotenství, porodu i v době po porodu. Pokud jsme tedy přišli na svět v atmosféře dramatu, naše představa o světě, naše vnímání života je opět drama…
Pojďme tedy z dramatu učinit opět slavnost zrození a umění porodit.